Jeden Zoltán zvládne všechno

22. června 2026

Zoltán Fekete pochází z města Gúta, slovensky Kolárovo. Jeho rodina patří k maďarské menšině na Slovensku. Vyrůstal ve vícejazyčném prostředí, které ho již v raném věku formovalo. Hovoří plynule maďarsky, slovensky, německy a anglicky, rozumí také česky. Tuto jazykovou rozmanitost však dlouho nepovažoval za nic výjimečného. „Našimi sousedy byli Slováci. Pro mě nebylo vůbec důležité, že žiji ve vícejazyčném prostředí,“ říká. „Je pro mě spíš nezvyk, když se kolem mě mluví jen jedním jazykem.“

Z přednáškového sálu do Vídně

Po maturitě úspěšně složil přijímací zkoušky na dnešní Korvínovu univerzitu v Budapešti, jednu z nejrenomovanějších ekonomických vysokých škol v zemi. Splnil se mu tak sen. Před zahájením studia se však rozhodl odjet do Salcburku, aby si ještě prohloubil znalosti němčiny. V roce 2007 studium dokončil s vyznamenáním.

Zpočátku ještě pracoval pro jinou firmu ve Vídni. Když později narazil na inzerát Milosrdných bratří a o místo se ucházel, byli z něj tak nadšení, že pro něj kromě původně inzerované pozice vytvořili ještě speciální další místo. A tak začala v únoru 2010 jeho úspěšná kariéra ve správě řádové provincie ve Vídni.
 

Zatěžkávací zkouška v Pécsi

Zpočátku tu pracoval na oddělení controllingu. Brzy se však ukázalo, že jeho pracovní náplň bude daleko přesahovat pouhou práci s čísly. Zoltán Fekete se stal jednou z nejvýznamnějších klíčových postav mezi Vídní a zařízeními v Maďarsku, na Slovensku a v České republice. Pomáhal při zavádění reportovacích a controllingových systémů, analyzoval rozpočty a podílel se na ekonomickém řízení zařízení v několika zemích.

Již rok po jeho nástupu mu byl svěřen úkol spojený s mimořádně velkou odpovědností: Na jaře roku 2011 byl jmenován obchodním ředitelem nemocnice Milosrdných bratří v Pécsi. Jeho úkolem bylo stabilizovat tuto ekonomicky špatně fungující instituci a zahájit její reorganizaci. Po pouhém roce, kdy zde úspěšně působil, se vrátil do Vídně a pokračoval ve své práci ve správě řádové provincie.

Nemocnice není letiště

V následujících letech se pak Zoltán Fekete stále více zapojoval do mezinárodních a strategických projektů. Vrcholem jeho dosavadní kariéry se nakonec stala nemocnice Milosrdných bratří v Budapešti. Když se v roce 2014 začalo s konkretizací strategického plánu pro budoucnost budovy, byl do ní od samého počátku intenzivně zapojen. Během fáze plánování si plně uvědomil, jak složitý tento úkol ve skutečnosti je. „Tehdy mi došlo, že by bylo pravděpodobně jednodušší projektovat letiště než nemocnici,“ říká dnes s úsměvem. Trasy, příjezdové cesty a lékařské úkony v nemocnici na sebe totiž musí přesně navazovat. V roce 2016 byl předložen finální strategický plán pro projekt v hodnotě 100 milionů eur.

Do rozhodující fáze vstoupil Zoltán Fekete v září 2022. Tehdy převzal odpovědnost za dokončení stavebního projektu v Budapešti. Mimořádnou výzvou byla nejen rozsáhlost projektu, ale i jeho realizace. Nemocnice se nestavěla na zelené louce, rekonstruovala se a rozšiřovala při zachování běžného provozu. I během stavebních prací, sanace a přestavby zůstala lůžka a oddělení z velké části v provozu. Právě tento vyvážený přístup dělá z celého projektu výjimečný organizační počin. Zároveň se Zoltán Fekete ujal také funkce druhého jednatele nemocnice v Bratislavě. Od té doby každý týden pravidelně cestoval mezi třemi hlavními městy: v pondělí Vídeň, v úterý Budapešť, ve středu Bratislava, ve čtvrtek a v pátek zase Budapešť.

Když se práce podepíše na zdraví

Otevřeně přiznává, že tato zátěž nezůstala bez následků. „Moje práce i se všemi svými výzvami mě moc baví, ale samozřejmě je také velice náročná.“ V roce 2024 ho vážné problémy se zády donutily zvolnit. Od té doby více dbá na rovnováhu, opět plánuje dovolené a snaží se vyhradit si pevně stanovený čas na odpočinek.

Navzdory svým úzkým vazbám na Maďarsko, Česko a Slovensko vidí svou budoucnost i nadále ve Vídni. Je přesvědčen, že právě tam může díky svým znalostem a jazykovým schopnostem více prospět několika zemím než v jednom jediném zařízení. Po úspěšném znovuotevření nemocnice by měl mít opět více času na soukromý život: na dlouhé dobrodružné cesty, dovolenou u moře a lyžování se svými kmotřenci.