Půlnoční jízda na věky

 

Roland Schmidt, primář oddělení vnitřního lékařství II, kardiologie, pneumologie a pohotovostního centra v nemocnici Barmherzige Brüder v Mnichově, o své práci a zážitcích jako týmový lékař FC Bayern Mnichov

 

Pane profesore Schmidte, jak k tomu došlo, že jste se stal týmovým lékařem FC Bayern?

Než jsem začal pracovat pro nemocnici Barmherzige Brüder, působil jsem jako vedoucí lékař v Německém kardiologickém centru a zároveň jako kontaktní osoba pro vrcholové sportovce olympijského výcvikového střediska v Mnichově. To se v sportovních kruzích rozkřiklo. FC Bayern chtěl v létě 2012, po prohraném finále Ligy mistrů v Mnichově, rozšířit lékařské zázemí týmu. V té době jsem již pečoval o Juppa Heynckese, tehdejšího trenéra FC Bayern, a při tom jsem se seznámil také s Uli Hoeneßem a Karlem-Heinzem Rummeniggem. Když mě pak oba požádali, abych převzal odpovědnost za interní péči o profesionální hráče, souhlasil jsem. Nabídku FC Bayern nelze odmítnout.

 

Jak si lze tyto fotbalové hvězdy představit jako pacienty?

Od samého začátku jsem se setkal s velkou otevřeností ze strany hráčů, ale i trenérů a mých kolegů ve štábu, tedy v jádru týmu kolem mužstva. Rozhodně jsem měl velký respekt k výkonům, odolnosti, kreativitě a vytrvalosti hráčů, a to se nezměnilo. Ve vztahu lékař–pacient není tento respekt nijak odlišný od vztahu s jakýmkoli jiným pacientem.

 

Jako kardiolog a lékař urgentní medicíny víte, jaké to je pracovat pod časovým tlakem a muset se rychle rozhodovat. Bylo to pro vás výhodou?

Rozhodně. Stále se vyskytují situace, kdy musím okamžitě rozhodnout, zda hráč může pokračovat ve hře, či nikoli, a to po konzultaci s trenéry. Kromě toho existují onemocnění, která by internista a kardiolog měl okamžitě rozpoznat, zejména pokud jde například o zánět srdečního svalu, který by pro hráče měl závažné důsledky. Proto také provádíme velké množství diagnostických vyšetření, která se uskutečňují přímo zde v Domě milosrdných bratří. Pro mě a mé kolegy ortopedy, profesora Dr. Petera Ueblackera a Dr. Jochena Hahneho, je obzvláště důležité, abychom jako lékaři požívali důvěru. To je základ.

 

Jak jasně, nebo možná i přísně, můžete z lékařského hlediska postupovat?

To záleží na nálezu. Ale pokud se z mého pohledu jedná o něco závažného, do žádné diskuse se nepouštím. Dosud žádné rozhodnutí nezpochybnil žádný trenér ani hráč. Myslím, že všichni vědí, že v každém okamžiku myslíme především na zdraví hráče. To je také základ pro co nejdelší profesionální kariéru.

 

Vzpomínáte si na nějaký výjimečný zážitek s FC Bayern?

Bylo jich několik a za to jsem FC Bayern vděčný. Zvláště se mi vryl do paměti vítězství v Lize mistrů v roce 2013 nad Borussií Dortmund v Londýně. Cesta na půlnoční banket, jak jsme tam v autobuse oslavovali, to bylo velmi intenzivní, nikdy na to nezapomenu.

 

Jsou hráči, s nimiž jste se v průběhu času spřátelil?

S Manuelem Neuerem spolupracuji nejdéle, jako lékař jsem se vždy snažil být všem stejně k dispozici. Jsou hráči, s nimiž si více povídám, jiní jsou spíše zdrženliví. Pro mnoho hráčů jsem prakticky rodinný lékař, a to i po skončení jejich kariéry – je to důvěra, která mě těší a motivuje. A často mi posílají i své rodinné příslušníky.

 

Co děláte, když nejste na stadionu nebo v nemocnici?

Čas, který mi zbývá, trávím převážně s rodinou. Rád se pohybuji v horách, moje vášně jsou jízda na horském kole a horská turistika, v zimě pak lyžování.

 

Hrajete sám fotbal?

Hrál jsem velmi rád, na amatérské úrovni. Bohužel mi při zápase se syny vyskočila čéška a natrhl se mi vnitřní vaz. Od té doby to už bohužel nejde.

 

Zahrál jste si někdy i s hráči FC Bayern?

Někdy i s hráči, hlavně na každém soustředění s kolegy z trenérského týmu. A řeknu vám: nic se tam nedávalo zadarmo.

 

Webové stránky FC Bayern Mnichov