Urážky v ambulanci, fyzický útok na ošetřovně, nevhodná poznámka v týmu. Násilí je bohužel realitou i ve zdravotnických zařízeních. A to i u Milosrdných bratří. Řád na to reaguje vlastními ochrannými opatřeními, která přesahují rámec zákonných požadavků.
Autor: Simon Doering
22. června 2026
Na oddělení někdo z rodinných příslušníků zvýší hlas, až se z rozčilení stane výhrůžka. Pacient v ambulanci si odplivne před zdravotní sestru. V domově pro seniory kolem sebe klient trpící demencí mává stojanem na infuze. Potom jsou tu ale i situace, které se pacientů a jejich blízkých netýkají. Patří mezi ně urážky mezi kolegy, dvousmyslná věta, dotek, který trvá příliš dlouho, nebo kolegyně, která má pocit, že ji nikdo nebere vážně. Zdravotnická zařízení jsou místa nabízející pomoc. Jsou to však také místa, kde lidé často čelí bolesti, strachu, studu, časové tísni nebo ztrátě kontroly. V prostředí, kde se na tak malém prostoru setkává tolik blízkosti, závislosti a přetížení, nepanuje jen pečující atmosféra. Bohužel tu může docházet i k překračování hranic, útokům a násilí.
„Evropská federace sesterských asociací (EFN) odhaduje, že v posledních letech se každá pátá zdravotní sestra stala obětí agresivního chování."
Průzkum Světové zdravotnické organizace, kterého se zúčastnilo více než 90 000 osob z 29 evropských zemí, ukázal, že každoročně se asi 10 procent zdravotnických pracovníků setká s fyzickým násilím a přibližně třetina je vystavena verbálním útokům nebo výhrůžkám. Velmi znepokojivé jsou údaje z oblasti ošetřovatelství: Evropská federace sesterských asociací (EFN) odhaduje, že v posledních letech se každá pátá zdravotní sestra stala obětí agresivního chování. Tyto útoky často páchají pacienti nebo jejich návštěvy. Ale ani lékaři nejsou ušetřeni: Podle průzkumu Vídeňské lékařské komory uvedlo 55 procent dotázaných lékařů, že se v posledních dvou letech setkali s verbálním útokem, 24 procent s psychickým nátlakem a 16 procent s fyzickým násilím. A v Německu 73 procent zaměstnanců nemocnic uvedlo, že počet fyzických či verbálních útoků za posledních pět let dokonce výrazně vzrostl.
Také Milosrdní bratři z tohoto vývoje vyvozují důsledky. V řádové provincii Evropa Střed dochází k dalšímu posilování prevence proti násilí. Pozornost se přitom nezaměřuje pouze na jednotlivé mimořádné případy, ale na celou škálu případů překračování hranic v běžném životě. Sabine Sramek, ředitelka ošetřovatelské péče v zařízení pro péči o seniory v Kritzendorfu u Vídně a koordinátorka opatření pro prevenci proti násilí v rámci správy řádu ve Vídni, tuto otázku záměrně pojímá velmi zeširoka: „I když násilí přichází převážně od návštěv a pacientů, projevuje se i mezi samotnými spolupracovníky.“ Myslí tím agresi v týmu, sexuální obtěžování, diskriminaci na pracovišti, ponižující poznámky, fyzické útoky mezi kolegy, ale také případy domácího násilí, kdy zaměstnanci potřebují pomoc.
Ředitelka Sabine Sramek, DGKP, MSc, představuje „koncepci ochrany před násilím“ v zařízení pro péči o seniory v Kritzendorfu u Vídně.
„Násilí nezačíná až v okamžiku, kdy je přivolána policie. Často začíná už dříve, dotykem, který přestává být vnímán jako něco nevhodného, ponižující poznámkou, vyhrožováním na příjmu, překročením hranice, kterého si při běžné službě ani nevšimneme, protože ho zastíní stres, hierarchie nebo zvyklosti.“
Sabine Sramek
Právě kvůli této široké škále projevů je dané téma tak choulostivé. „Násilí nezačíná až v okamžiku, kdy je přivolána policie. Často začíná už dříve, dotykem, který přestává být vnímán jako něco nevhodného, ponižující poznámkou, vyhrožováním na příjmu, překročením hranice, kterého si při běžné službě ani nevšimneme, protože ho zastíní stres, hierarchie nebo zvyklosti,“ říká Sabine Sramek. Kdo popisuje nemocnice nebo pečovatelská zařízení pouze jako bezpečné prostředí, přehlíží, kolik napětí se v nich skrývá. Čekání, nedostatek personálu, časová tíseň, přetížení, stud a strach se zde každým dnem stupňují.
Jádro problému Sabine Sramek shrnuje do stručné formulace: „Tento vztah závislosti založený na moci a bezmoci je vždy živnou půdou pro násilí.“ Zranitelnost a autorita nejsou ve skutečnosti v žádné jiné oblasti tak úzce propojené jako ve zdravotnictví a sociální péči. Pacienti jsou tu umýváni, vyšetřováni, ukládáni do postele, ošetřováni, uklidňováni a doprovázeni. Ztrácejí kontrolu nad svým tělem, časem a často i nad svou řečí.
Zaměstnanci zároveň pracují pod tlakem, ve směnném provozu a dostávají se do situací, kdy o dalším vývoji může rozhodnout pouze několik vteřin. „Prevence proti násilí není v takových zařízeních okrajová záležitost, ale součást profesionálního přístupu,“ říká Sabine Sramek.
V případě řádu se přidává ještě jedna rovina: jeho identita jako katolické instituce. Podle Sabine Sramek je pro Milosrdné bratry důležité, aby se ochrana před násilím neomezovala pouze na fyzické či verbální útoky, ale aby explicitně zahrnovala i aspekt duchovního zneužívání. Tím se myslí různé formy zneužití moci, které mohou vyplývat z duchovních rolí, z pastoračních vztahů nebo na základě morální autority. Právě proto, že zařízení Milosrdných bratří chápou důstojnost, pozornost a hospitalitu jako součást své identity, jsou i jejich nároky na to, aby se v této oblasti postupovalo obzvláště citlivě, mimořádně vysoké.
Řád na situaci reaguje koncepcemi ochrany, které nemají zůstat pouze na papíře. Koncepce ochrany, kterou v prosinci 2025 představila Sabine Sramek pro zařízení v Kritzendorfu, by měla být do konce roku 2026 individuálně přizpůsobena a zavedena ve všech zařízeních v Rakousku. Některá zařízení již dokončila analýzy rizik, jiná ještě pracují na jednotlivých krocích. Cílem je stanovit konkrétní kontaktní osoby, jasné postupy pro hlášení incidentů, přesně vymezené kompetence, strategie pro zmírnění napětí a postupy pro případ, že dojde k podezření na spáchání násilí nebo k jeho prokázání. Milosrdní bratři při tom vycházejí ze stávajících právních předpisů, ale jdou se svými vlastními koncepcemi záměrně ještě dál.
Jak konkrétně mohou takové struktury vypadat, ukazuje příklad správy řádu v Mnichově. Pro nemocniční sdružení Milosrdných bratří zde platí institucionální koncepce ochrany, která zahrnuje preventivní opatření, etický kodex a postupy pro hlášení incidentů. Tato koncepce slouží výslovně k ochraně pacientů a také spolupracovníků. Plánují se jmenování pracovníků pověřených prevencí na jednotlivých pracovištích, zavedení jasných postupů na personálních odděleních, povinná školení a vypracování interního akčního plánu pro vedení společnosti pro případ podezření na porušení předpisů.
Důležitou roli zde hraje systematická prevence. Noví spolupracovníci se s touto problematikou setkávají již v rámci přijímacího řízení, etický kodex představuje součást pracovního poměru a účast na příslušných školeních je povinná. Ve sdružení nemocnic by měli všichni zaměstnanci během pěti let absolvovat alespoň tři hodiny školení zaměřeného na prevenci proti násilí, školení doplní rozšiřující moduly a pravidelné projednávání v pracovních skupinách a týmech.
Zavedením opatření v Rakousku však toto úsilí nekončí, zdůrazňuje Sabine Sramek. Už proběhly první diskuse s maďarskými zařízeními řádu. Opatření, která mají být v Rakousku zavedena ve všech zařízeních do konce roku 2026, tak zároveň tvoří základ pro další rozvoj v celé řádové provincii Evropa Střed. Poté by měly být do koncepcí ochrany více zapojeny i ostatní země řádové provincie, a to s přihlédnutím k jejich konkrétním právním a organizačním podmínkám.
Pro Milosrdné bratry tedy zavedení koncepcí ochrany zdaleka neznamená konec. Prevenci proti násilí chápou jako dlouhodobý úkol. Je třeba dále zdokonalovat struktury, pravidelně přezkoumávat opatření a přizpůsobovat koncepce novým výzvám. Cíl je jasný, spolupracovníci i pacienti by se v těchto zařízeních měli cítit co nejbezpečněji.
