Seitenbereiche:
  • zum Inhalt [Alt+0]
  • zum Hauptmenü [Alt+1]
  • Home
  • Vydanie 2/2026
    • Schmidt
  • Vydanie 1/2026
  • Vydanie 3/2025
  • Vydanie 2/2025
  • Redakčný tím
  • Kontakt
Obrázok zobrazuje logo časopisu Misericordia.
Kontrastfarben
Sprachenmenü:
  • cz-sk
  • hu

  • Home
  • Vydanie 2/2026
    • Schmidt
  • Vydanie 1/2026
  • Vydanie 3/2025
  • Vydanie 2/2025
  • Redakčný tím
  • Kontakt
Inhalt:
Das Bild zeigt Helene Ziegler.

Helene Ziegler svým zcela osobitým jazykem  výstižně vyjadřuje myšlenky, otázky a pocity.

1. října 2026

Umění jako rezonanční prostor

 

Jak se máš? Otázka, kterou často pokládáme, ještě častěji dostáváme, a přesto na ni jen málokdy upřímně odpovíme. Není vůbec snadné na ni najít odpověď a tu pak ještě sdílet s někým jiným. Je to těžké.

Většině lidí dělá potíže vyjádřit své pocity slovy. Proto se o to chci pokusit právě básněmi. Najít slova pro prožitky, pro které slova chybí. Oslovit lidi a prostřednictvím poezie jim dopřát chvilku oddechu. Uvolnění v chaosu vlastních pocitů. Radost sdílíme rádi. Trápení nás naopak často vede k otázce: Jsem v tom sám? Děje se to jen mně?

A právě tady přichází na řadu umění. Umění stejně jako rezonanční těleso u hudebních nástrojů otevírá prostor, v němž je možné prožívat a spoluprožívat. Bez rezonančního tělesa (například u kytary) jsou tóny jen velmi tiché, sotva slyšitelné. Nemohou se skutečně rozvinout. Teprve dutina uvnitř dokáže zvuk rozeznít. Velikost, dřevo, tvar… sice zvuku dodávají určitý charakter, ale výsledný zvuk nakonec vzniká díky prázdnému prostoru. Prostor, který by byl zcela zaplněn až po okraj, tuto funkci plnit nemůže. K projevení pocitů, je třeba otevřenost.

Umění, v mém případě básně, se snaží vtisknout určitý tvar, naznačit barvu, ale nevytváří hotový obraz. Lidé, kteří se setkají s uměleckým dílem, mohou do tohoto rezonančního tělesa vkládat své vlastní emoce, vnímat je v něm, prožívat je spolu s ním a díky tomu pak už nejsou se svými pocity sami. To, co bylo dříve úplně potichu, začíná být slyšet a často se i trochu lépe snáší.

Básní „Bouřková mračna“ se pokusím čtenářkám a čtenářům takový prostor otevřít:

 


BOUŘKOVÁ MRAČNA

Blíží se bouřková mračna
z ničeho nic
a zatemňují všechno
co tu je

 

Protože nebe jim už nestačí
roztahují se
překrývají
celý svět
berou si všechno,
co nedrží pevně.

 

Blíží se bouřková mračna
ale ne z ničeho nic
jsou živena a napájena
vším tím
co je voda
vším tím
co se v průběhu let vypařilo

 

Shromažďují se
rostou
stále se zvětšují
stoupají vzhůru
tmavnou a tmavnou
a:
pak začne pršet.

 

Nezmizí hned, neodvane je vítr
zmizí v dešti
každý mrak zcela

Teoložka, básnířka píšící v nářečí, umělkyně v žánru spoken word

Helene Ziegler (nar. 2000) je hlasová umělkyně z Pinzgau (Salcburk). Ve 14 letech začala psát a přednášet své texty na jevišti. Od samého začátku píše směsicí spisovné němčiny a pinzgauského dialektu o všem, co se jí a ostatních dotýká. Studovala katolickou teologii ve Vídni. V jejích básních se čas od času objevuje i téma Boha.


Zum Anfang der Seite
  • Home
  • Vydanie 2/2026
  • Vydanie 1/2026
  • Vydanie 3/2025
  • Vydanie 2/2025
  • Redakčný tím
  • Kontakt
Cookie-Einstellungen