Dvě zahrady na věčné časy

29. září 2026

Z bohatě zdobeného květináče vyrůstá tenký stonek. Listy má suché, květy už dávno ztratily svou barvu. Ale rostlina je to přesto pravá. Před více než 250 lety ji utrhli, vylisovali a nalepili na ručně vyrobený papír. A je tam dodnes.

Je součástí publikace „Herbarium vivum“ milosrdného bratra Norberta Boccia. Latinský název znamená „živý herbář“. „Dílo čítá tři svazky s celkem 1 216 vylisovanými rostlinami,“ vysvětluje bratr Martin Macek. Velká část exemplářů pochází z Valtic a z okolí Pavlovských vrchů. „Kromě volně rostoucích druhů obsahuje sbírka také léčivé, užitkové a okrasné rostliny,“ uvádí bratr Martin Macek. Doplňují je kultivary a exotické rostliny.

Z Banátu do Valtic

Příběh muže, který stojí za touto výjimečnou knihou o rostlinách, začíná daleko od Valtic. Norbertus Adamus Boccius se narodil 15. ledna 1731 jako Johann Adam Boccius v Temešváru v Rumunsku. Jeho otec byl vojenský lékař a zemřel ve stejném roce, kdy se jeho syn narodil. Jeho matka se poté s dětmi přestěhovala do Vídně.

V 15 letech navštěvoval Johann Adam střední školu v Praze. Tam také v roce 1748 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a přijal řeholní jméno Norbertus. Po absolvování noviciátu složil 27. července 1749 své první sliby. Jen o několik týdnů později ho řád vyslal do Feldsbergu, dnešních Valtic na jižní Moravě. V tamější nemocnici se měl vyučit ošetřovatelem.

Tomuto místu už zůstal navždy věrný. Boccius byl sice v roce 1760 zvolen na tři roky převorem v Görzu, v roce 1763 se však vrátil zpět do Valtic. Strávil zde celkem 43 let svého života. Pracoval v nemocnici a vyučoval anatomii a chirurgii. V roce 1778 se ujal vedení chirurgicko-lékařské školy řádu. Součástí učebního plánu nebylo jen ošetřování ran, teorie obvazů a ošetřovatelství. K výuce patřila také botanika a pěstování léčivých rostlin.

Kousek přírody na každé straně

V roce 1766, kdy byl Boccius zvolen převorem konventu ve Valticích, vzniklo také jeho dílo „Herbarium vivum“. Tři těžké svazky plné rostlin, které by se jinak už obrátily v prach. Název „živý herbář“ tehdy nebyl žádný poetický výmysl. Tento termín označoval sbírky, v nichž byly uchovávány vylisované a usušené skutečné rostliny. Kdo tedy knihu otevřel, neprohlížel si obrázek rostliny, ale její zakonzervovaný originál.

Boccius se však neomezil pouze na strohé seřazení botanických preparátů. „Mnoho rostlin bylo uspořádáno tak, jako by vyrůstaly z malovaných květináčů,“ vysvětluje bratr Martin. Některé nádoby jsou jednoduché, jiné zdobené ornamenty. „Herbář je proto pozoruhodný nejen z botanického hlediska, ale také díky uměleckým malbám na květináčích,“ říká bratr Martin Macek. Toto dílo dnes patří k nejstarším dochovaným herbářům na území České republiky. Všechny tři svazky jsou uložené v archivu konventu Milosrdných bratří v Brně.

Tři chlapci malují dějiny

Malované květináče jsou začátkem druhého příběhu. Ten se točí kolem tří bratrů z Valtic, Josepha, Franze a Ferdinanda Bauera. Jejich otec Lukas Bauer byl dvorním malířem lichtenštejnských knížat, zemřel však velmi mladý. V době, kdy vznikalo dílo „Herbarium vivum“, byli jeho tři synové ještě děti. Přisuzují se jim malby na květináčích a další výzdoba. „Boccius poznal, že bratři mají pro malbu talent,“ říká bratr Martin. Chlapce podporoval a později je zapojil do mnohem rozsáhlejšího botanického projektu.

V 70. letech 18. století začal pracovat na díle „Liber regni vegetabilis“, tedy „Kniha o rostlinné říši“. Následující svazky dostaly kratší název „Hortus botanicus“ – botanická zahrada. Dnes je celé dílo známé pod názvem Codex Liechtenstein. Byla to práce na desítky let. Do roku 1804 vzniklo 14 svazků s 2 748 akvarely. Sbírka zahrnuje přibližně 3 100 druhů a odrůd rostlin. K vidění jsou rostliny z Moravy a Dolního Rakouska, domácí užitkové a okrasné rostliny, ale také exotické druhy z jiných kontinentů. Některé z nich se do Evropy dostaly až v 18. století a byly s velkým úsilím vyšlechtěny v botanických zahradách a knížecích sklenících.

Svět rostlin v akvarelech

Více než polovina obrázků pochází od bratrů Bauerových. Vytvoření jednoho akvarelu trvalo v průměru asi jeden týden. Listy, květy, plody a kořeny musely být znázorněné tak přesně, aby byla daná rostlina rozpoznatelná. Poté, co bratři Bauerovi opustili Valtice, pokračovali v práci malíř Jacob Walter a milosrdný bratr Stanislaus Figenschuh. Jejich předchůdci už v té době směřovali k mezinárodní kariéře.

Joseph Bauer se stal dvorním malířem lichtenštejnských knížat a později ředitelem jejich obrazárny ve Vídni. Franz odjel do Anglie a pracoval jako ilustrátor rostlin v Královských botanických zahradách v Londýně. Ferdinand se účastnil výzkumných expedic do východní části Středomoří a do Austrálie. Díky svým ilustracím rostlin se stal jedním z nejznámějších přírodovědných ilustrátorů své doby. Jejich cesty vedly do celého světa. Začaly přitom malovanými květináči pro valtický herbář.

Luxusní zahrada pro nemocné

V roce 1799 předal Boccius prvních dvanáct svazků svého ilustrovaného botanického díla knížeti Aloisi I. z Lichtenštejna. Proto se dnes nazývá Codex Liechtenstein. Následovaly další dva svazky. Z Bocciovy korespondence vyplývá, že malíře, barvy i štětce pro poslední svazky hradil z vlastních prostředků. Když byl v roce 1804 dokončen 14. svazek, měl již slabé zdraví i zrak. Ve svém díle už nemohl dále pokračovat.

Boccius se rostlinami zabýval i mimo své knihy. Za klášterem díky němu vznikl ovocný sad s fontánou a zastřešeným odpočinkovým místem pro pacienty. Během svých cest po provincii sbíral další odrůdy ovoce, které se pak ve Valticích pěstovaly a šlechtily. V roce 1780 založil mimo městské hradby druhou zahradu, kterou prameny označují jako „luxusní zahradu“. V roce 1805 ji předal konventu. Ovoce, které se tam pěstovalo, mělo být k dispozici pacientům v nemocnici, protože to byly vzácné a drahé odrůdy.

O rok později, 14. července 1806, Norbertus Boccius ve Valticích ve věku 75 let zemřel. Dílo „Herbarium vivum“ s pravými vylisovanými rostlinami se dnes nachází v Brně. Malovaný Codex Liechtenstein se přes Vídeň dostal do Vaduzu, kde je součástí knížecích sbírek. Zahrady, které Boccius nechal vybudovat ve Valticích, již neexistují. Zachovaly se pouze jeho další dvě zahrady: jedna ze sušených rostlin, druhá z akvarelů.

Knížecí rod dotváří ráz krajiny

Rod Lichtenštejnů je úzce spjat s historií Milosrdných bratří v České republice. Jeho stopy však sahají daleko za hranice konventu ve Valticích. Panství Lednice a Valtice vlastnili Lichtenštejnové již od středověku. V průběhu několika století proměnili území mezi svými dvěma zámky v rozlehlý park.

Kdo jím dnes prochází, jako by s každou stavbou přecházel do jiné doby a na jiný kontinent. Mezi alejemi, rybníky a skupinami starých stromů se tyčí téměř šedesátimetrový minaret. O kousek dál pak uvidíte uměle vytvořenou zříceninu hradu, římský akvadukt, antické chrámy a klasicistní kolonádu. V Lednici navíc nechala rodina postavit novogotický letní zámek a 92 metrů dlouhý palmový skleník. Cesty a pohledové osy propojují jednotlivé stavby do jednoho velkého celku. Kulturní krajina Lednice–Valtice je od roku 1996 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a každoročně ji navštěvují a obdivují statisíce lidí.